Příspěvek se zabývá vlastnickým právem jako nástrojem ochrany přírody a zaměřuje se na soukromá chráněná území (angl. privately protected areas), která vznikají mimo zvláště chráněná území dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších právních předpisů a jsou vlastněna a spravována soukromými subjekty (jednotlivci nebo nevládními organizacemi). V České republice taková soukromá chráněná území zakládá např. Český svaz ochránců přírody nebo nově Česká společnost ornitologická. Právě ptačím parkům České společnosti ornitologické, kterých je v České republice již pět se příspěvek věnuje a autorka se v něm zamýšlí nad tím, jak by mohl stát vznik soukromých chráněných území podpořit. Soukromá chráněná území skýtají příležitost být zohledněna při naplňování požadavku vyplývajícího z mezinárodního práva a práva EU zajistit účinnou ochranu přírody a biodiverzity na alespoň 30% území České republiky.
The paper deals with property rights as an instrument of nature protection and focuses on privately protected areas, which are created outside of specially protected areas according to Act No. 114/1992 Coll., on Nature and Landscape Protection, as amended, and are owned and managed by private entities (individuals or NGOs). In the Czech Republic, such private protected areas are established, for example, by the Czech Union of Nature Conservationists or more recently by the Czech Ornithological Society. The paper focuses on the bird parks of the Czech Ornithological Society, of which there are already five in the Czech Republic, and the author reflects on how the state could support the establishment of private protected areas. Private protected areas offer an opportunity to be taken into account in fulfilling the requirement under international and EU law to ensure effective protection of nature and biodiversity on at least 30% of the Czech Republic’s territory.
JUDr. Veronika Tomoszková, Ph.D.
Veronika Tomoszková působí od roku 2003 na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se věnuje právu životního prostředí. Je místopředsedkyní České společnosti pro právo životního prostředí. Na Univerzitě Palackého v Olomouci (UP) se věnuje také akademické samosprávě, a to z pozice senátorky univerzitního a fakultního akademického senátu a jako předsedkyně Legislativní komise Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci.
