Základní vodohospodářská omezení pro využití území vycházejí především ze zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Z vodohospodářského hlediska lze rozlišovat územní omezení využití území a zvláštní (neúzemní) omezení využití území. Mezi územní omezení využití území patří ochranná pásma vodních zdrojů a vodárenských objektů, ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok, zákonná věcná břemena ve prospěch vodních děl vybudovaných před 1. lednem 2002, záplavová území a jejich aktivní zóny, a částečně také mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik
WATER MANAGEMENT AS CURRENTLY THE MOST SIGNIFICANT LIMITATION ON LAND DEVELOPMENT
The basic water management limits for land development are primarily derived from Act No. 254/2001 Coll., on water and on amendments to certain acts (the Water Act), as amended, and Act No. 274/2001 Coll., on water supply and sewerage systems for public use and on amendments to certain acts (Act on Water Supply and Sewerage Systems), as amended. From the perspective of water management, a distinction can be made between territorial restrictions on land development and special (non-territorial) restrictions on land development. Territorial restrictions on land development include protection zones for water sources and waterworks, protection zones for water mains and sewers, statutory easements in favor of waterworks built before January 1, 2002, flood areas and their active zones, and, in part, flood hazard maps and flood risk maps.
JUDr. Zdeněk Horáček, Ph.D.
Zdeněk Horáček je advokát, absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy, působí též jako odborný asistent na katedře správního práva Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni.
