Článek s názvem „Vztah státních podniků k životnímu prostředí ve 2. polovině 20. století“ se zabývá otázkou přístupu státních podniků k ochraně životního prostředí a jeho znečišťování v období socialismu. Toto období zanechalo na životním prostředí těžko napravitelné ekologické škody, které jsou řešeny v rámci sanačních prací do současnosti. Článek zkoumá legislativní úpravu, která se ochranou životního prostředí s ohledem na státní podniky zabývala a dále pak na příkladu národního podniku Kaučuk demonstruje reálné problémy, které v rámci zahájení jeho provozu vyvstaly.
Článek se ve své první části počínající v poválečném Československu věnuje chronologické analýze právních předpisů týkajících se hospodářských organizací (státních podniků), kde zkoumá, v jakém rozsahu se některá ustanovení věnují životnímu prostředí, případně se vyjadřují k myšlence udržitelnosti. Další kapitola se věnuje zvláštním právním předpisům, které již mají k životnímu prostředí užší vztah, jedná se např. o zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství či zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody.
Další část je věnována zákonu č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon) a zákonu č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), které se v rámci svého těžebního zaměření věnovaly i nápravě škod báňskými podniky způsobené.
Část „Příklad znečišťování n.p. Kaučuk Kralupy nad Vltavou“ za využití archivních materiálů pojednává o zbudování národního podniku, který byl v Československu prvním svého druhu. Jelikož se jednalo o chemický závod, byl jeho provoz spojen s řadou závažných škod na životním prostředí, které nebyl podnik schopen napravit.
Poslední část článku se zabývá zákonem č. 88/1988 Sb., o státním podniku, který se měl jako první podílet na přestavbě národního hospodářství, a na jehož vzniku v rámci připomínek a námětů participovali občané celého státu.
THE APPROACH OF STATE-OWNED ENTERPRISES TO THE ENVIRONMENT IN THE SECOND HALF OF THE 20TH CENTURY
The article entitled „The approach of state-owned enterprises to the environment in the second half of the 20th century „ deals with the issue of state-owned enterprises‘ approach to environmental protection and pollution during the socialist era. This period left behind ecological damage that is difficult to repair and is still being addressed through remediation work today. The article examines the legislation that dealt with environmental protection with regard to state-owned enterprises and then uses the example of the national enterprise Kaučuk to demonstrate the real problems that arose when it began operations.
The first part of the article, beginning in post-war Czechoslovakia, is devoted to a chronological analysis of legal regulations concerning economic organizations (state-owned enterprises), examining the extent to which certain provisions address the environment or express the idea of sustainability. The next chapter deals with specific legal regulations that are more closely related to the environment, such as Act No. 11/1955 Coll. on water management and Act No. 40/1956 Coll. on state nature conservation.
Another section is devoted to Act No. 41/1957 Coll., on the use of mineral resources (Mining Act) and Act No. 44/1988 Coll., on the protection and use of mineral resources (Mining Act), which, within the framework of their mining focus, also dealt with the remediation of damage caused by mining companies.
The section entitled „An example of pollution: Kaučuk Kralupy nad Vltavou“ uses archival materials to discuss the establishment of a national enterprise, which was the first of its kind in Czechoslovakia. As it was a chemical plant, its operation was associated with a number of serious environmental damages that the company was unable to remedy.
The last part of the article deals with Act No. 88/1988 Coll. on state-owned enterprises, which were to be the first to participate in the reconstruction of the national economy and whose creation was based on comments and suggestions from citizens throughout the country.
Mgr. et Mgr. Marie Sádlová
Marie Sádlová je doktorandkou na Katedře právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy.