Tento příspěvek se zabývá nálezem Ústavního soudu ze dne 26. června 2024, sp. zn. I. ÚS 3254/22, týkajícím se práva na informace o životním prostředí. Podle Ústavního soudu představuje částka 2 998 037 Kč, kterou po stěžovateli požadoval Zeměměřický úřad za poskytnutí digitálního modelu reliéfu České republiky, omezení jeho základního práva na informace o životním prostředí. Omezení stěžovatelova práva na informace o životním prostředí vychází ze zákonné úpravy, která obecně sleduje legitimní cíl zajistit fungování veřejné správy, a to prostřednictvím částečného financování nepřímých nákladů orgánů státní správy na tvorbu a aktualizaci digitálního modelu reliéfu České republiky subjekty využívajícími prostorová data pro soukromé komerční účely. Omezení práva stěžovatele – datového novináře – na informace o životním prostředí je však protiústavní, neboť požadovaná částka představuje ekonomickou bariéru, která se jeví jako objektivně nepřiměřená (stěží překonatelná) ve vztahu ke stěžovateli a ve spojení s veřejným zájmem na ochraně životního prostředí. Základní právo na informace o životním prostředí podle čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod může být zákonem podmíněno úhradou za poskytnutí těchto informací, pokud je požadovaná částka přiměřená. Posouzení přiměřenosti musí vždy vycházet z konkrétních okolností případu a zohlednit jak subjektivní aspekty, tj. postavení žadatele o informace o životním prostředí a účel, pro který jsou informace požadovány, tak objektivní aspekty, tj. povahu požadovaných informací o životním prostředí a potenciální odrazující účinek požadované částky na osoby v obdobném postavení jako žadatel.
CONSTITUTIONAL COURT ON THE RIGHT TO ENVIRONMENTAL INFORMATION AND THE REQUIREMENT OF REASONABLENESS OF THE AMOUNT OF PAYMENT FOR THE PROVISION OF SUCH INFORMATION
The paper deals with the judgment of the Constitutional Court of 26 June 2024, file no. I. ÚS 3254/22, regarding right to environmental information. According to the Czech Constitutional Court, the amount of 2,998,037 CZK that the Land Survey Office demanded from the complainant for the provision of a digital relief model of the Czech Republic constitutes a restriction of his fundamental right to environmental information. The restriction of the complainant’s right to environmental information is based on a statutory regulation that generally pursues the legitimate aim of ensuring the functioning of public administration, namely through partial financing of indirect costs of state authorities for the creation and updating of a digital relief model of the Czech Republic by entities using spatial data for private commercial purposes. However, the restriction of the complainant‘s right – a data journalist – to environmental information is unconstitutional, as the requested amount constitutes an economic barrier that appears to be objectively disproportionate (hardly surmountable) in relation to the complainant and in connection with the public interest in environmental protection. The fundamental right to environmental information under Article 35(2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms may be made subject to payment for the provision of such information by law if the amount requested is reasonable. The assessment of reasonableness must always be based on the specific circumstances of the case and take into account both subjective aspects, i.e. the position of the applicant for environmental information and the purpose for which the information is requested, and objective aspects, i.e. the nature of the environmental information requested and the potential dissuasive effect of the amount requested on persons in a similar position to the applicant.
JUDr. Ondřej Vícha, Ph.D.
Ondřej Vícha je odborným asistentem na Katedře správního práva a finančního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a advokátem.
