Assessment of the Impact of Mining Activities on Climate

Tento článek kriticky zkoumá českou praxi posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) u těžebních záměrů a identifikuje významný deficit v její implementaci ve vztahu ke změně klimatu. Navzdory požadavku směrnice EIA z roku 2014 posuzovat jak zmírňování změny klimatu (mitigaci), tak přizpůsobení se jejím dopadům (adaptaci), české orgány systematicky opomíjejí emise vznikající při následném spalování vytěžených surovin (emise rozsahu 3 – Scope 3) a neprovádějí analýzu zranitelnosti záměrů vůči dopadům změny klimatu. Článek ukazuje, že tato praxe je právně neudržitelná, neboť je v rozporu s novější evropskou judikaturou, zejména s rozsudkem R (Finch) v Surrey County Council a poradním stanoviskem Soudu ESVO (EFTA Court), které potvrzují, že emise rozsahu 3 představují posuzovatelné „vlivy“ ve smyslu právní úpravy EIA. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Greenpeace Nordic dále posiluje procesní povinnost hodnotit klimatické dopady záměrů. Na základě tohoto právního vývoje článek navrhuje metodický rámec, který by umožnil uvést českou praxi do souladu s požadavky práva Evropské unie.

This article interrogates Czech environmental impact assessment (EIA) practice for mining projects, identifying a significant implementation deficit regarding climate change. Despite the 2014 EIA Directive’s mandate to assess both mitigation and adaptation, Czech authorities systematically ignore downstream (Scope 3) combustion emissions and fail to analyse project vulnerability to climate change. This practice is shown to be legally untenable, conflicting with recent European jurisprudence such as R (Finch) v Surrey County Council and the EFTA Court advisory opinion, which confirm that Scope 3 emissions are assessable “effects”. The ECtHR’s judgment in Greenpeace Nordic further reinforces the procedural duty to assess climate impacts. The article uses this legal landscape to propose a guidance framework for aligning Czech practice with EU law.