Téměř osm let po transpozici novely směrnice 2014/52/EU, která zavedla povinnost posuzovat klimatické aspekty záměrů, zůstávají klimatická hlediska v českém zjišťovacím řízení EIA u těžebních projektů systematicky marginalizována. Analýza deseti českých případů z let 2017–2024 ukazuje, že klimatické faktory nehrály roli v žádném z výsledků zjišťovacího řízení. Článek zkoumá, jak jsou klimatické povinnosti zavedené novelou z roku 2014 promítány do zjišťovacího řízení EIA, a zaměřuje se zejména na to, jak oznamovatelé přistupují ke klimatickému posouzení v oznámeních záměrů, jak příslušné orgány nakládají s klimatickými hledisky v průběhu zjišťovacího řízení a zda je klimatické kritérium týkající se rizik katastrof podle přílohy III směrnice skutečně operacionalizováno v rozhodovací praxi. Zjištění ukazují, že problémy zjišťovacího řízení odrážejí identifikovatelné překážky, zejména metodické vakuum a omezené institucionální kapacity, zároveň však poukazují i na hlubší strukturální problémy samotného procesu EIA.
Nearly eight years after transposing the Directive 2014/52/EU amendment requiring climate assessment, climate considerations remain systematically marginalised in Czech mining screening procedure. Analysis of ten Czech cases (2017-2024) reveals that climate factors played no role in any screening outcome. This article examines how climate obligations introduced by the 2014 amendment are reflected in screening procedure, focusing on how developers approach climate assessment in project notifications, how screening authorities treat climate considerations during screening procedure and whether the Annex III climate-disaster criterion is operationalised in decision making. The findings demonstrate that screening problems reflect identifiable constraints: methodological vacuums and institutional capacity limitations but also point toward deeper structural problems within the EIA process.
Mgr. Lucie Zdráhalová
Lucie Zdráhalová působí jako asistentka na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.
