Potravinový odpad nepředstavuje pouze etické a socioekonomické dilema, ale také významný environmentální a právní problém s konkrétními dopady na půdu, vodu a biologickou rozmanitost. Navzdory ambiciózním environmentálním cílům Evropské unie zůstává právní dimenze prevence vzniku potravinového odpadu roztříštěná a nedostatečně zakotvená v rámci zemědělské politiky a správy přírodních zdrojů. Společná zemědělská politika (SZP) nadále významně ovlivňuje výrobní vzorce a způsoby využívání půdy v celé Evropě, její nástroje však stále upřednostňují produktivitu a rozvoj venkova před komplexním přístupem k životnímu cyklu přírodních zdrojů. Tento článek zkoumá, jak může propojení práva životního prostředí, společné zemědělské politiky, Evropské zelené dohody a agendy oběhového hospodářství posílit právní odpovědnost za snižování potravinového odpadu a podpořit efektivnější využívání zdrojů v potravinových systémech. Prostřednictvím analýzy povinností na úrovni Evropské unie, vnitrostátních opatření a nových strategických plánů SZP identifikuje právní možnosti integrace prevence vzniku odpadu do územního plánování, systémů podmíněnosti a procesů environmentálního povolování. Článek zastává názor, že potravinový odpad by měl být chápán jako strukturální problém správy a řízení (governance), nikoli pouze jako důsledek spotřebitelského chování. Soudržný právní rámec propojující zemědělské pobídky, environmentální povinnosti a odpadovou politiku by mohl významně přispět k posílení surovinové nezávislosti, odolnosti vůči změně klimatu a dlouhodobé udržitelnosti evropského zemědělství.
Food waste constitutes not only an ethical and socio-economic dilemma but also a major environmental and legal concern with tangible effects on soil, water and biodiversity. Despite the European Union’s ambitious environmental goals, the legal dimension of food-waste prevention remains fragmented and insufficiently embedded within agricultural and resource-governance frameworks. The Common Agricultural Policy (CAP) continues to shape production patterns and land-use practices across Europe, yet its instruments still prioritise productivity and rural development over the full life-cycle of natural resources. This paper examines how the intersection of environmental law, the CAP, the European Green Deal and the circular-economy agenda can reinforce legal responsibility for food-waste reduction and promote more resource-efficient food systems. By analysing EU-level obligations, national measures and the new CAP Strategic Plans, it identifies legal opportunities to integrate waste prevention into land-use planning, conditionality schemes and environmental permitting. The paper argues that food waste should be recognised as a structural governance issue rather than an outcome of consumer behaviour. a coherent legal framework linking agricultural incentives, environmental duties and waste policy could significantly enhance resource independence, climate resilience and the long-term sustainability of European agriculture.
JUDr. Ľudovít Máčaj, PhD.
Ľudovít Máčaj působí jako odborný asistent na Katedře správního práva a práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě na Slovensku.
JUDr. Matúš Michalovič, PhD.
Matúš Michalovič působí jako odborný asistent na Katedře správního práva a práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě na Slovensku.
Mgr. Maroš Pavlovič, PhD., LL.M.
Maroš Pavlovič působí jako odborný asistent na Katedře správního práva a práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě na Slovensku.
