Soudní dvůr Evropské unie se v rozsudku ze dne 11. června 2026 ve věci C-601/24, Gotka, zabýval výkladem nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, a to ve vztahu k dovozu léčivého přípravku obsahujícího extrakt z chráněného druhu.
Věc vzešla z trestního řízení vedeného Okresním soudem v Jarosławi (Polsko) proti ukrajinskému státnímu příslušníkovi, který bez dovozního povolení dovezl do Evropské unie několik balení tablet obsahujících extrakt z koníčka dlouhoocasého (rod Hippocampus), tj. druhu zařazeného do přílohy B nařízení č. 338/97. Předkládající soud položil Soudnímu dvoru tři otázky týkající se pojmu „exemplář“, výjimky pro exempláře osobního nebo rodinného charakteru a přípustnosti trestních sankcí.
K první otázce Soudní dvůr konstatoval, že pojem „exemplář“ ve smyslu nařízení č. 338/97 je definován široce a zahrnuje nejen živé či neživé jedince chráněných druhů, ale i jakoukoli jejich část či odvozeninu a jakékoli zboží takovou odvozeninu obsahující. Restriktivní výklad, který by z tohoto pojmu vyloučil zpracované nebo odvozené produkty s extrakty z chráněných druhů, by tyto produkty vyňal z povinnosti předložit při dovozu dovozní povolení, a tím i z kontroly obchodu, což by ohrozilo cíl nařízení. Soud dále zdůraznil, že znění tohoto ustanovení nijak nerozlišuje podle použití nebo určení zboží, a proto kvalifikace produktu jako „léčivého přípravku“ ve smyslu směrnice 2001/83 nemá na jeho posouzení jako „exempláře“ žádný vliv. Přípravek, jehož komplexní složení obsahuje mimo jiné extrakt z koníčka dlouhoocasého, tak pod pojem „exemplář“ spadá.
K druhé otázce Soudní dvůr dovodil, že přípravek se složením obsahujícím extrakt z koníčka dlouhoocasého, zakoupený legálně ve třetí zemi a dovezený do Unie jednotlivcem pro potřeby vlastní léčby nebo léčby blízké osoby, a nikoli pro obchodní účely, je podle okolností případu možné považovat za exemplář osobního nebo rodinného charakteru ve smyslu čl. 2 písm. j) a čl. 7 odst. 3 nařízení č. 338/97. Dovoz takového exempláře je za podmínek stanovených v čl. 57 odst. 1 a 3 prováděcího nařízení Komise (ES) č. 865/2006 vyňat z povinnosti předložit dovozní povolení, případně doklad o vývozu či zpětném vývozu.
Konkrétní rozsah této výjimky přitom závisí na tom, zda má dotčená osoba obvyklé bydliště v Unii ve smyslu čl. 1 bodu 5 nařízení č. 865/2006- Má-li osoba obvyklé bydliště v Unii, je nutné při prvním dovozu exempláře druhu z přílohy B předložit celním orgánům vývozní doklad (nebo doklad o zpětném vývozu); dovozní povolení se nevyžaduje (čl. 57 odst. 3 nařízení č. 865/2006). Nemá-li dotčená osoba obvyklé bydliště v Unii, uplatní se výjimka pouze tehdy, je-li splněna některá z podmínek čl. 57 odst. 1 nařízení, tedy že exempláře jsou uloženy v osobních zavazadlech cestujícího přijíždějícího ze třetí země, jsou součástí osobního majetku osoby přesouvající si obvyklé bydliště do Unie, nebo jde o lovecké trofeje.
Ke třetí otázce, týkající se přípustnosti trestních sankcí, Soudní dvůr uvedl, že čl. 16 nařízení č. 338/97 nebrání členským státům zavést za porušení tohoto nařízení trestní sankce, pokud jsou přiměřené povaze a závažnosti protiprávního jednání. Rozhodující je však, zda se na konkrétní dovoz uplatní výše uvedená výjimka pro exempláře osobního nebo rodinného charakteru: pokud ano, nelze dovoz považovat za porušení nařízení a čl. 16 brání jakékoli sankci. Pokud se výjimka neuplatní, dovoz porušením je a členský stát může sankcionovat, avšak vnitrostátní soud musí posoudit přiměřenost sankce (v projednávané věci šlo o trest odnětí svobody na tři měsíce až pět let) s ohledem na všechny relevantní okolnosti, zejména úmyslnou či nedbalostní povahu jednání, množství exemplářů a osobní situaci obviněného.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. června 2026, Gotka, C-601/24, je dostupný zde.