Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. srpna 2026, č. j. 22 As 208/2025-101, zamítl kasační stížnosti Krajského úřadu Ústeckého kraje a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zrušena správní rozhodnutí o uznání vlastní honitby Obora Dětaň. Rozhodnutí řeší dosud neřešenou a prakticky významnou otázku, jak má orgán státní správy myslivosti rozhodnout o uznání obory podle § 2 písm. j) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jestliže oborní oplocení v době rozhodování ještě neexistuje. Otázka vyvstala v důsledku nové úpravy zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, která oborní oplocení nově zařadila mezi drobné stavby nevyžadující povolení záměru ani kolaudaci.
Žadatelé, kteří nabyli vlastnictví k pozemkům dosud zahrnutým do tří stávajících honiteb, navrhli jejich vynětí a uznání nové vlastní honitby ve formě obory. Městský úřad oboru uznal a odložil vykonatelnost na den nabytí vykonatelnosti výroku o změně dosavadních honiteb, krajský úřad následně výrok o uznání doplnil o podmínku, že se obora uznává „pod podmínkou řádného oplocení“. Krajský soud obě rozhodnutí zrušil s tím, že oplocení je definičním znakem obory, který musí být splněn od počátku její existence, a že okamžik jejího vzniku nelze objektivně určit. Správní orgán proto musí oboru buď uznat až tehdy, je-li ke dni právní moci již oplocena, anebo odložit vykonatelnost na konkrétní budoucí den.
Nejvyšší správní soud potvrdil, že oborní oplocení (či jiné ohrazení bránící volnému vybíhání zvěře) je definičním znakem obory podle § 2 písm. j) zákona o myslivosti. Jádrem sporu však bylo, jak rozhodnout, neexistuje-li oplocení v době rozhodování. Soud zdůraznil, že příčinou obtíží je právě nová úprava stavebního zákona: jelikož oborní oplocení je zpravidla drobnou stavbou nevyžadující povolení ani kolaudaci, neexistuje žádné formální rozhodnutí stavebního úřadu, od něhož by orgán státní správy myslivosti mohl odvodit okamžik splnění podmínky oplocení. Instituty, jimiž krajský úřad navrhoval existenci oplocení ověřovat (ustanovení mysliveckého hospodáře, dozorová pravomoc podle § 61, posouzení plánu mysliveckého hospodaření či vydání plomb), se přitom vážou až k oboře již právně existující, a nejsou proto způsobilé předem určit okamžik jejího vzniku.
Nejvyšší správní soud následně podrobně porovnal oba nabízené přístupy a dospěl k závěru, že žádný z nich není bezvadný. Přístup krajského úřadu (uznání pod obecnou skutkovou podmínkou řádného oplocení) sice zajišťuje, že vznikne jen obora skutečně oplocená, avšak ponechává spornou otázku, zda a kdy bylo oplocení vybudováno – jde o nejistotu důkazní povahy s vážnými právními důsledky, neboť s okamžikem vzniku obory se pojí komplex práv a povinností. Naproti tomu přístup krajského soudu (stanovení konkrétního budoucího dne) sice okamžik vzniku obory jednoznačně určuje, avšak nezaručuje, že k tomuto dni bude oplocení skutečně existovat, takže by mohla vzniknout obora neoplocená. Tuto situaci však zákon řeší prostřednictvím § 31 odst. 6 písm. e) zákona o myslivosti, podle nějž orgán státní správy myslivosti při nefunkčním (a tím spíše chybějícím) ohrazení vyzve držitele ke zjednání nápravy a poté rozhodne o zániku obory.
Po zvážení obou rizik Nejvyšší správní soud názor krajského soudu korigoval. Přisvědčil mu, že obecná, blíže nekonkretizovaná podmínka „řádného oplocení“ neobstojí, neboť z ní není okamžik vzniku obory předem určitelný. Nesouhlasil však s tím, že jediným řešením je stanovení konkrétního kalendářního dne. Rozhodující je, aby budoucí okamžik uznání (a tím vzniku) obory byl již z výroku rozhodnutí přesně a předem určitelný, ať už stanovením konkrétního dne, anebo navázáním konstitutivních účinků na jednoznačně určitelný formální akt orgánu veřejné moci.
Nejvyšší správní soud naznačil několik přípustných postupů:
- u oplocení, které výjimečně není drobnou stavbou (například s podezdívkou), lze účinky navázat na právní moc rozhodnutí stavebního úřadu;
- u oplocení coby drobné stavby lze využít vedlejších ustanovení výroku (§ 68 odst. 2 správního řádu) a vznik obory vázat například na den budoucího sdělení orgánu státní správy myslivosti podle části IV. správního řádu, jímž po oznámení a prokázání ze strany držitele ověří existenci oplocení, popřípadě na výsledek místního šetření. Postačí přitom, nemá-li orgán v době rozhodování důvodné pochybnosti, že oplocení k danému dni bude existovat; ukáže-li se opak, řeší se situace dozorovou pravomocí podle § 31 odst. 6 písm. e).
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2026, č. j. 22 As 208/2025-101, je dostupný zde.