Soudní dvůr Evropské unie rozsudkem ze dne 9. července 2026 ve věci C‑224/24 (Società Eredi Raimondo Bufarini) odpověděl na předběžné otázky italské Consiglio di Stato týkající se výkladu čl. 3 bodu 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (směrnice SEVESO III).
Podstatou sporu byla otázka, zda se provozovatel zařízení, jehož projektovaná kapacita umožňuje nakládat s nadprahovým množstvím nebezpečných látek, může vyhnout režimu SEVESO tím, že prokáže, že s takovým množstvím ve skutečnosti nakládáno nebude.
Žalobkyně provozuje na základě integrovaného povolení zařízení na zpracování nebezpečných i ostatních kapalných odpadů, jež jí umožňuje skladovat až 800 tun nebezpečného odpadu a zpracovávat až 200 tun denně. Právě z této projektované kapacity plyne, že v zařízení hypoteticky může být v určitém okamžiku přítomno množství nebezpečných látek dosahující prahových hodnot přílohy I směrnice, které zakládají působnost režimu SEVESO. Žalobkyně naproti tomu tvrdila, že rozhodný nemá být hypotetický potenciál daný povolením, nýbrž skutečný provoz, a nabízela to prokázat systémem řízení zajišťujícím průběžné monitorování látek skutečně přítomných v zařízení, který by v reálném čase hlídal, aby jejich množství prahové hodnoty nikdy nepřekročilo. Na tomto základě se domáhala vynětí z působnosti směrnice.
Soudní dvůr vyložil pojem „přítomnost nebezpečných látek“ podle čl. 3 bodu 12 směrnice SEVESO III. Ten zahrnuje tři případy: skutečnou přítomnost látek v odpovídajícím množství, jejich očekávanou přítomnost a látky, u nichž lze důvodně předpokládat, že mohou vzniknout při ztrátě kontroly nad procesy.
Podle Soudního dvora systém průběžného monitorování, jehož se žalobkyně dovolávala, prokazuje pouze první z uvedených alternativ – skutečnou přítomnost látek v daném okamžiku – avšak pomíjí přítomnost očekávanou a důvodně předpokládanou, kterou je nutno posuzovat předem. Obdobně příloha I směrnice v poznámce 3 stanoví, že rozhodná jsou maximální množství, která jsou nebo by mohla být přítomna v kterémkoli okamžiku, a v poznámce 5 hovoří o látkách, které jsou nebo by mohly být v závodě přítomny.
Soudní dvůr dále poukázal na preventivní povahu povinností provozovatele. Právě proto nemůže okamžitý podlimitní stav zjištěný monitoringem provozovatele z režimu vyvázat. S odkazem na svou judikaturu k zásadě obezřetnosti (mimo jiné rozsudek Verlezza a další) i na rozsudek Ilva a další soud zdůraznil, že pojem „přítomnost nebezpečných látek“ nelze vykládat restriktivně.
Je pak na vnitrostátním soudu, aby s přihlédnutím ke všem okolnostem případu ověřil, zda jsou nebezpečné látky v závodě skutečně přítomny v prahových množstvích, anebo zda je taková přítomnost očekávána či důvodně předpokládána, přičemž validní indicií může být právě maximální množství podle povolení k provozu.
Soudní dvůr proto rozhodl, že čl. 3 bod 12 směrnice 2012/18 nebrání takové praxi, podle níž za účelem posouzení přítomnosti nebezpečných látek a prokázání, že jejich množství v žádném okamžiku nedosahují prahových hodnot přílohy I směrnice SEVESO III, není dovoleno spoléhat se pouze na systém průběžného monitorování skutečně přítomných látek.