Evropský soud pro lidská práva rozhodnutím ze dne 17. září 2026 ve věci Mar Menor y su Cuenca proti Španělsku (stížnost č. 34757/24) prohlásil za nepřijatelnou stížnost podanou jménem laguny Mar Menor a jejího povodí, jíž španělské právo přiznalo postavení „ekologické právnické osoby“. Rozhodnutí se dotýká práva na přístup k soudu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve spojení s pojmem oběti podle článku 34 a je zajímavé pro otázku procesního postavení přírodních entit nadaných právní subjektivitou.
Laguna Mar Menor získala právní osobnost španělským zákonem č. 19/2022, který její opatrovnictví svěřil třem orgánům, mimo jiné výboru zástupců s úkolem navrhovat ochranná opatření. Po epizodách zemědělského znečištění zahájil vyšetřující soudce v Cartageně trestní řízení pro trestný čin proti životnímu prostředí vůči společnosti X. Poté, co se státní zástupce vzdal obžaloby, nabídl soudce entitě možnost vystupovat jako soukromý žalobce a tuto roli na její jméno převzalo sdružení AMARME. K odvolání společnosti X však Audiencia Provincial v Murcii toto rozhodnutí zrušila: entita neměla dosud ustavený výbor zástupců, a tedy řádného zákonného zástupce, a AMARME jakožto neposkozený subjekt nemohlo vystupovat jako soukromý žalobce, nýbrž nanejvýš podat actio popularis. Pro absenci obžaloby bylo trestní řízení zastaveno. Následné opravné prostředky nebyly úspěšné.
Evropský soud pro lidská práva se nejprve zabýval tím, zda stěžující si entita či její zástupce mohou tvrdit postavení oběti podle článku 34. Připomněl, že k uplatnění procesních výhrad podle článku 6 zpravidla postačí, byl-li stěžovatel dotčen jako účastník řízení, které sám před vnitrostátními soudy vyvolal (s odkazem na Verein KlimaSeniorinnen Schweiz). V posuzované věci však ani entita, ani AMARME žádné řízení z vlastního podnětu nezahájily – pouze jim vyšetřující soudce nabídl možnost vstoupit, přičemž toto rozhodnutí bylo následně zrušeno.
Ve vztahu ke sdružení AMARME soud odkázal na rozhodnutí Cannavacciuolo a další proti Itálii, podle nějž bylo uznání aktivní legitimace sdružení ve věci KlimaSeniorinnen odůvodněno specifickými úvahami o změně klimatu a omezeno na tento kontext. Jelikož projednávaná věc se sice týká životního prostředí, avšak nikoli změny klimatu, a nebyly dány žádné zvláštní či výjimečné okolnosti (AMARME navíc nebyla ve vnitrostátním řízení aktivní legitimace nikdy přiznána), nebyl důvod jí postavení přiznat.
Ve vztahu k samotné entitě Evropský soud pro lidská práva uvedl, že označit ji za „oběť“ pouze na základě vnitrostátního uznání právní osobnosti by bylo nepřiměřené. Pojem oběti se vykládá autonomně a nezávisle na vnitrostátních konceptech způsobilosti k jednání a označuje osobu přímo či nepřímo dotčenou tvrzeným porušením. Španělský soud přitom podmínil vstup entity do řízení jejím zastoupením výborem zástupců podle zákona č. 19/2022, který dosud nebyl ustaven. Tento výklad Evropský soud pro lidská práva označil za předvídatelný a nikoli zjevně nepřiměřený či svévolný: entita by jako soukromý žalobce přijata být mohla, pokud by měla zákonného zástupce. Okolnost, že výbor zástupců nebyl v rozhodné době ještě ustaven, nelze klást k tíži státu, který posléze královským dekretem č. 90/2025 upravil jeho složení a umožnil jeho ustavení. Právo entity na přístup k soudu je tak zajištěno, jakmile bude výbor zástupců ustaven.
Evropský soud pro lidská práva proto uzavřel, že nepřijetí entity jako účastníka trestního řízení bylo předvídatelným výkladem použitelných pravidel. Jelikož entita navíc nezahájila řízení z vlastního podnětu a nebyla před trestním soudem řádně zastoupena, nemůže se dovolávat postavení oběti ve smyslu článku 34. Stížnost proto jednomyslně prohlásil za nepřijatelnou ratione personae.