Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. listopadu 2026, č. j. 6 As 108/2026-45, zamítl kasační stížnost Lesů České republiky ve sporu o těžbu dřeva v evropsky významné lokalitě Východní Krušnohoří. Rozhodnutí vykládá vztah mezi souhlasem k zásahům podle § 45c odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, a tzv. naturovým stanoviskem podle § 45i odst. 1 téhož zákona.
Krajský úřad vydal souhlas k obnovní těžbě listnatých stromů v několika porostech lokality, časově a prostorově jej omezil a v pěti porostních skupinách souhlas neudělil. K žalobě spolku Greenpeace krajský soud rozhodnutí zrušil. Dovodil, že před vydáním souhlasu měl orgán ochrany přírody nejprve posoudit, zda zamýšlená těžba je záměrem podle § 45h odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, a tento závěr zachytit v odůvodněném stanovisku podle § 45i odst. 1. To však vydáno nebylo.
Ve věci samé soud potvrdil Nejvyšší správní soud závěr krajského soudu. Souhlas podle § 45c odst. 2 rozhoduje o přípustnosti konkrétního zásahu, kdežto § 45h a § 45i upravují naturové posuzování vlivů. Souhlas podle § 45c odst. 2 nemůže stanovisko podle § 45i odst. 1 nahradit, jsou-li splněny předpoklady jeho vydání. Svědčí tomu i poslední věta § 45c odst. 2, podle níž ustanovení § 45h a § 45i nejsou dotčena.
Soud dále odmítl tezi, že obnovní těžba prováděná podle schváleného lesního hospodářského plánu z povahy věci není záměrem. Zákon nepodmiňuje kvalifikaci činnosti jako záměru tím, že by musela být autonomní vůči koncepčnímu dokumentu. Odstranění stromů mění fyzický stav lokality a může zasáhnout její stanoviště. Tento výklad odpovídá eurokonformnímu pojetí čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích i judikatuře Soudního dvora (věci C‑434/22, Latvijas valsts meži, a C‑127/02, Waddenzee).
Klíčový je výklad § 4 odst. 5 zákona o ochraně přírody a krajiny. Závazné stanovisko vydané ke schválení lesního hospodářského plánu nahrazuje stanovisko podle § 45i odst. 1 pouze při posouzení tohoto plánu. Nezbavuje však orgán ochrany přírody povinnosti posoudit pozdější konkrétní zásah, jsou-li naplněny předpoklady použití § 45h a § 45i. Dřívější stanovisko k plánu může být významným podkladem, nemůže však založit obecnou výluku. Opačný výklad by byl obtížně slučitelný s čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích, jak plyne i z rozsudku Soudního dvora ve věci C‑661/20, Komise proti Slovenské republice.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2026, č. j. 6 As 108/2026-45, je dostupný zde.