Dne 30. 1. 2025 vydal Evropský soud pro lidská práva významný rozsudek ve spojených věcech Cannavacciuolo a ostatní proti Itálii (stížnost č. 51567/14 a tři další).
Soud rozhodl o stížnostech 41 italských občanů a 5 nevládních organizací týkajících se dlouhodobého neoprávněného nakládání s odpady v části Itálie nechvalně známé jako Terra dei Fuochi (Země ohně) v provinciích Caserta a Neapol. V této oblasti žije 2,9 milionu lidí, kteří jsou přinejmenším od konce 80. let vystaveni nepříznivým účinkům černých skládek, nedovoleného spalování a dalšího neoprávněného nakládání zejména s nebezpečnými odpady, kterého se často dopouští především zločinecké skupiny (mafie).
Italské i mezinárodní instituce a zdroje (např. The Lancet Oncology, Epidemiologia&Prevenzione, italský Senát a Světová zdravotnická organizace) potvrzují, že v dotčené oblasti je výrazně vyšší výskyt závažných onemocnění (zejména různých forem rakoviny) a podstatně vyšší znečištění podzemních vod. Stěžovatelé namítali, že italská vláda o problému neoprávněného nakládání s odpady v oblasti věděla přinejmenším od roku 1988, avšak do současnosti nepřijala účinná opatření na ochranu života a zdraví obyvatel. V tom stěžovatelé spatřovali porušení především práva na život (článek 2 EÚLP), práva na respektování soukromého a rodinného života (článek 8 EÚLP) a práva na účinné opravné prostředky (článek 13 EÚLP).
Hlavní závěry rozsudku:
- Stížnosti nevládních organizací soud shledal nepřípustnými z důvodu nedostatku aktivní legitimace (victim status/locus standi). Soud vyjasnil, že relativně otevřenější podmínky aktivní legitimace nevládních organizací, které dovodil v rozsudku Klimaseniorinnen, nejsou aplikovatelné v případě neoprávněného nakládání s odpady. Zde se soud přidržel své dosavadní judikatury (např. Yusufeli).
- Ve věci samé soud uznal, že znečištění v tomto případě představovalo vážné a bezprostřední ohrožení života a zdraví, což vedlo k povinnosti státu chránit životy svých obyvatel.
- Soud uzavřel, že italské orgány nepřijaly přiměřená a včasná opatření k posouzení a řešení dopadu znečištění. Soud kritizoval nedostatečně koordinovaný postup, opožděná šetření, pomalé úsilí o nápravu znečištění, nedostatečné monitorování a nedostatečná právní opatření proti nakládání s odpady z trestné činnosti.
- Soud dospěl k závěru, že Itálie porušila právo stěžovatelů na život podle článku 2.
- Při aplikaci principu předběžné opatrnosti nebylo rozhodující, že italské orgány na počátku neměly úplnou vědeckou jistotu ohledně veškerých nepříznivých dopadů neoprávněného nakládání s odpady na lidské zdraví.
- V důsledku uvedených okolností soud shledal, že není třeba samostatně zkoumat stížnosti podle článku 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) nebo článku 13 (právo na účinné opravné prostředky).
- Vzhledem k povaze celé věci soud nyní ve věci vydal tzv. pilotní rozsudek (pilot judgement). V rámci toho Itálii vyzval k přijetí konkrétních opatření k řešení celého problému a doporučil, že tato opatření by měla zahrnovat mj. vypracování komplexní strategie pro boj proti nezákonnému nakládání s odpadem, posouzení míry kontaminace a prošetření dopadů na zdraví a zřízení nezávislého monitorovacího mechanismu a veřejné informační platformy k zajištění transparentnosti. Opatření musí být provedena do dvou let. Obdobné případy dalších stěžovatelů byly do té doby odloženy.
- Rozhodnutí o přiznání spravedlivého zadostiučinění si soud vyhradil na později po uplynutí lhůty dvou let, kdy má Itálie přijmout vhodná opatření pro řešení problému.