Administrative Liability of the Builder in the Context of Environmental Protection and Sustainable Use of Natural Resources

Stavební činnost je tradičně spojena s vysokou spotřebou přírodních zdrojů a významnými dopady na životní prostředí. Na pozadí rostoucích požadavků na surovinovou nezávislost nabývá stále většího významu potřeba udržitelného využití přírodních zdrojů. Tento princip je výslovně zakotven v § 151 nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. Článek analyzuje právní povinnosti stavebníka při realizaci stavební činnosti ve vztahu k udržitelnému využívání přírodních zdrojů, a to jak z pohledu vnitrostátní právní úpravy, tak v širším kontextu evropského a mezinárodního práva. Zkoumá rovněž důsledky porušení těchto povinností z hlediska správněprávní odpovědnosti stavebníka, včetně sankčních mechanismů v oblasti odpadového hospodářství a ochrany půdy, vod, lesů a krajiny. Dále hodnotí, zda je princip udržitelného využití přírodních zdrojů dostatečně promítnut do právních předpisů na úseku ochrany životního prostředí a zda současný právní rámec adekvátně reaguje na rostoucí společenskou poptávku po šetrném a racionálním využívání přírodních zdrojů ve stavebnictví.

Construction activities are traditionally associated with high demand for natural resources and significant environmental impacts. Against the background of growing calls for resource independence, the need for the sustainable management of natural resources is becoming increasingly important. This principle is expressly enshrined in Section 151 of the new Czech Building Act No. 283/2021 Coll. The article analyses the builder‘s legal obligations in construction activities in relation to the sustainable use of natural resources, both under national law and in the broader context of European and international law. It also examines the consequences of breaches of these obligations in terms of the builder‘s administrative liability, including sanction mechanisms in waste management and in the protection of soil, water, forests and the landscape. The article further assesses whether the principle of sustainable management of natural resources is sufficiently reflected in environmental legislation and whether the current legal framework responds adequately to the growing social demand for the careful and rational use of natural resources in the construction sector.