Nařízení EU o kritických surovinách (nařízení (EU) 2024/1252) představuje strukturální posun ve správě nerostných zdrojů v Evropě. Namísto toho, aby byla těžba vnímána primárně jako otázka národní průmyslové politiky, nařízení nově chápe kritické a strategické suroviny jako společný zájem Unie, který má být zajištěn prostřednictvím závazných kvantitativních cílů, zjednodušených povolovacích postupů a koordinovaného průzkumu a monitoringu. Tento článek zkoumá, jak může český právní řád na tyto požadavky reagovat a které právní nástroje – nad rámec vyvlastnění – budou rozhodující pro jejich účinnou implementaci. Analýza je rozdělena do tří částí. Nejprve představuje hlavní povinnosti vyplývající z nařízení, se zvláštním důrazem na strategické projekty, časově omezená povolovací řízení, jednotná kontaktní místa (one-stop shops), národní programy geologického průzkumu a monitorovací povinnosti. Následně analyzuje český právní rámec nakládání s nerostnými zdroji, zejména koncepty „kritických nerostů“ a „ložisek strategického významu“, zrychlené postupy podle horní legislativy a souvisejících právních předpisů, jakož i vztah mezi povolováním těžby, právem životního prostředí a soudní ochranou. Ve třetí části se zabývá úlohou územního plánování a územních samospráv při řízení těžebních projektů, včetně možností a limitů plánovacích smluv a mechanismů sdílení přínosů (benefit-sharing). Článek argumentuje, že vyvlastnění lze chápat pouze jako podpůrný nástroj krajního řešení v rámci mnohem širšího regulačního souboru nástrojů. Budoucí implementace nařízení v České republice nebude posuzována ani tak podle formální možnosti vyvlastňovat, jako spíše podle schopnosti integrovat geologický průzkum, územní plánování, povolovací procesy, environmentální záruky a účast místních komunit do soudržného, předvídatelného a s právem Evropské unie kompatibilního systému.
The EU Critical Raw Materials Regulation (Regulation (EU) 2024/1252) marks a structural shift in the governance of mineral resources in Europe. Rather than treating mining primarily as a national industrial policy issue, the Regulation reframes critical and strategic raw materials as a common concern of the Union, to be secured through binding quantitative targets, streamlined permitting and coordinated exploration and monitoring. This article examines how the Czech legal order can respond to these requirements and which legal instruments – beyond expropriation – will be decisive for their effective implementation. The analysis proceeds in three steps. First, it outlines the main obligations stemming from the Regulation, with particular attention to strategic projects, timelimited permitting, one-stop shops, national exploration programmes and monitoring duties. Secondly, it analyses the Czech framework for mineral resources, focusing on the concepts of “critical minerals” and “deposits of strategic importance”, on fasttrack procedures in mining and mining-related legislation, and on the relationship between mining permits, environmental law and judicial protection. Thirdly, it explores the role of spatial planning and local self-government in managing mining projects, including the potential and limits of planning agreements and benefitsharing mechanisms. The article argues that expropriation can only be understood as a subsidiary, last-resort instrument within a much wider regulatory toolbox. Future Czech implementation of the Regulation will be judged less by the formal possibility to expropriate and more by the capacity to integrate exploration, planning, permitting, environmental safeguards and local participation into a coherent, predictable and EU-compatible system.
doc. JUDr. Vojtěch Vomáčka, Ph.D., LL.M.
Vojtěch Vomáčka je docentem na katedře práva životního prostředí a pozemkového práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity a poradcem na Nejvyšším správním soudu.
JUDr. Jiří Vodička, Ph.D.
Jiří Vodička je odborný asistent na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.
