Soudní dvůr Evropské unie se v rozsudku ze dne 16. dubna 2026 ve věci C-58/24, Drumakilla, zabýval výkladem článku 11 směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice EIA“) ve spojení s článkem 9 Aarhuské úmluvy a článkem 47 Listiny základních práv EU. Předmětem řízení byla otázka, zda unijní právo brání vnitrostátní úpravě, podle níž musí být návrh na zrušení povolení odchylky vydaného podle čl. 16 odst. 1 směrnice 92/43/EHS (dále jen „směrnice o stanovištích“) podán ve lhůtě tří měsíců od okamžiku, kdy se o něm dotčená veřejnost dozvěděla nebo mohla dozvědět, byť toto rozhodnutí tvoří součást širšího povolovacího procesu stavebního záměru.
Spor v původním řízení vznikl v souvislosti se záměrem výstavby bytových jednotek v areálu bývalého karmelitánského kláštera v Delgany v hrabství Wicklow. Oznamovatel (společnost Drumakilla Limited) si ještě před podáním žádosti o stavební povolení vyžádal od příslušného ministerstva povolení odchylky ve vztahu k netopýrům coby přísně chráněným druhům podle přílohy IV směrnice o stanovištích; povolení mu bylo uděleno v březnu 2020 a v červenci 2020 revidováno tak, aby zahrnovalo i netopýry ušaté. Žádost o stavební povolení byla podána až v říjnu 2020, přičemž povolení odchylky bylo součástí přiložené dokumentace, a stavební povolení bylo vydáno v únoru 2021. Žalobci napadli stavební povolení i povolení odchylky až v březnu 2021. Předkládající High Court (Vrchní soud, Irsko) konstatoval, že povolení odchylky je podle irského práva samostatným rozhodnutím ve věci samé, které musí být napadeno individuálně v zákonné tříměsíční lhůtě, a že tato lhůta v projednávané věci uplynula nejpozději tři měsíce od okamžiku, kdy se žalobci o povolení odchylky mohli dozvědět. Za této situace položil soud otázku, zda unijní právo brání tomu, aby pro napadení rozhodnutí o odchylce platila samostatná lhůta nezávislá na vydání hlavního stavebního povolení.
Soudní dvůr nejprve připomněl svou předchozí judikaturu, zejména rozsudek Namur-Est Environnement (C-463/20), z níž vyplývá, že pokud uskutečnění záměru podléhajícího směrnici EIA předpokládá získání samostatného povolení odchylky podle směrnice o stanovištích a tato pravomoc je svěřena jinému orgánu než ten, který vydává hlavní povolení, musí být odchylka udělena před povolením záměru. Dílčí posouzení provedené při udělování odchylky však nepředjímá celkové posouzení vlivů, neboť orgán příslušný k vydání hlavního povolení si vždy zachovává možnost přísnějšího posouzení s ohledem na vzájemné působení jednotlivých vlivů záměru. Rozhodnutí o odchylce je tak součástí procesu povolování záměru ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice EIA.
Z této kvalifikace však Soudní dvůr nedovodil povinnost členských států zacházet s rozhodnutím o odchylce a s rozhodnutím o povolení záměru jako s jediným aktem s jednou společnou lhůtou pro napadení. Článek 11 směrnice EIA ani jiné ustanovení unijního práva neupravují lhůty pro přezkum těchto rozhodnutí ani počátek jejich běhu, a proto se na základě zásady procesní autonomie uplatní vnitrostátní procesní pravidla, a to při dodržení zásad rovnocennosti a efektivity.
K zásadě efektivity Soudní dvůr uvedl, že tříměsíční lhůta běžící od okamžiku, kdy se navrhovatel o rozhodnutí o odchylce mohl rozumně dozvědět, výkon práv přiznaných unijním právem v praxi neznemožňuje ani nadměrně neztěžuje. Skutečnost, že tato lhůta uplyne ještě před ukončením povolovacího řízení o samotném záměru, nezbavuje přezkum odchylky účinnosti a současně nebrání tomu, aby bylo později samostatně napadeno i samotné povolení záměru. Stanovení přiměřených prekluzivních lhůt slouží zájmu právní jistoty a samo o sobě zásadu efektivity neporušuje. Pro počátek běhu lhůty je však třeba, aby se dotčená osoba mohla seznámit nejen s výrokem, ale i s odůvodněním rozhodnutí, a aby měla rozumnou možnost vědět, jaké prostředky nápravy a v jakých lhůtách jsou jí k dispozici. To plyne i z čl. 9 odst. 5 Aarhuské úmluvy a čl. 11 odst. 5 směrnice EIA. Neposkytnutí praktických informací o opravných prostředcích však samo o sobě k závěru o porušení zásady efektivity nestačí. V projednávané věci bylo procesní pravidlo obsaženo v obecně publikovaném legislativním aktu, takže se s ním veřejnost mohla seznámit. Pokud jde o zásadu rovnocennosti, Soudní dvůr neshledal v irském právu pro obdobné situace příznivější úpravu lhůty.
Soudní dvůr proto rozhodl, že článek 11 směrnice EIA ve spojení s článkem 9 Aarhuské úmluvy a článkem 47 Listiny nebrání vnitrostátnímu pravidlu, podle něhož musí být návrh na zrušení povolení odchylky vydaného podle článku 16 směrnice o stanovištích podán dotčenou veřejností ve lhůtě tří měsíců od okamžiku, kdy se o takové odchylce dozvěděla nebo mohla dozvědět, jsou-li splněny zásady rovnocennosti a efektivity.
Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. dubna 2026, Drumakilla, C-58/24, je dostupný zde.