Soud Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) vydal dne 21. 5. 2025 významný rozsudek (E-18/24) ve sporu mezi Norskem a Greenpeace Nordic, Nature and Youth Norway. Případ se týkal povolení pro tři záměry těžby ropy a zemního plynu v Severním moři, která vydalo norské Ministerstvo energetiky.
Spolek Greenpeace napadl vydaná povolení žalobou. Namítal, že posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), které vydání povolení předcházelo, mělo zahrnovat také posouzení emisí skleníkových plynů spojených se spalováním v budoucnu vytěžené ropy a zemního plynu prodaných třetím subjektům. Spornou právní otázkou bylo, jestli pojem „vlivy“, jejichž posouzení vyžaduje směrnice o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (2011/92/EU), zahrnuje již u záměry těžby také takové emise spojené nikoli přímo s těžbou, ale až s následným spalováním fosilních paliv třetími subjekty. Ve své podstatě tedy bylo předmětem sporu, jestli EIA měla zahrnout i emise skleníkových plynů rámce 3 (Scope 3).
Soud ESVO odpověděl na spornou otázku kladně, tedy že v rámci EIA měly být posouzeny i emise skleníkových plynů spojené až se spalováním paliv třetími subjekty. Soud vyšel mj. z toho, že podle směrnice mají být posouzeny nejen přímé, ale také nepřímé vlivy záměrů. Rovněž zdůraznil, že cílem směrnice je prevence, tedy přecházet významným nepříznivým vlivům na životní prostředí. Preventivní funkci lze přitom nejúčinněji naplnit zohledněním emisí již při posuzování záměru těžby, a nikoli jen při posuzování dalších záměrů (např. zpracovatelských zařízení), protože nedojde-li k těžbě, nedojde ani ke spalování. Na překážku posouzení nepřímých emisí není podle soudu ani to, že je nelze určit zcela přesně, postačí kvalifikovaný odhad.
Připomeňme, že k podobnému závěru již dříve dospěl britský Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 6. 2024 [R (on the application of Finch on behalf of the Weald Action Group) v Surrey County Council and others, [2024] UKSC 20].