Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. listopadu 2026, č. j. 4 As 114/2026-48, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a odmítl zásahovou žalobu provozovatelky Centra komplexního nakládání s odpady Čáslav AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. Rozhodnutí určuje, jakým žalobním typem a proti kterému orgánu se účastník brání, zůstane‑li nadřízený dotčený orgán nečinný při potvrzení nebo změně závazného stanoviska podle § 149 odst. 7 správního řádu.
Věc navazuje na odvolací řízení o 28. změně integrovaného povolení pro skládku v Čáslavi. Odvolání směřovala i proti obsahu závazného stanoviska EIA, a Ministerstvo životního prostředí jako odvolací správní orgán proto požádalo ministra životního prostředí (nadřízený dotčený orgán) o potvrzení či změnu stanoviska. Ten však ve třicetidenní lhůtě podle § 149 odst. 7 nekonal. Žalobkyně napadla nečinnost ministra životního prostředí zásahovou žalobou. Ministr závazné stanovisko vydal až v průběhu soudního řízení. Žalobkyně proto napříště žádala jen určení nezákonnosti zásahu. Městský soud žalobu zamítl pro nedostatek přímosti zásahu.
Jádrem rozsudku je povaha nečinnosti. Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že odvolací řízení je jednotné, byť se skládá z dílčích úkonů prováděných různými orgány. Potvrzení či změna závazného stanoviska podle § 149 odst. 7 je jen jedním z nich. Do práva na projednání věci bez zbytečných průtahů proto zasahuje primárně to, že odvolací orgán nevydal rozhodnutí o odvolání. Průtahy u dílčích úkonů jen objasňují příčiny této nečinnosti, samy však zásah nezakládají.
Nejvyšší správní soud vyložil, že lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání podle § 149 odst. 7 věty páté správního řádu neběží jen po dobu, v níž je nadřízený dotčený orgán povinen stanovisko vydat (tj. po zákonnou lhůtu podle věty třetí a čtvrté). Marným uplynutím této lhůty běh lhůty pro rozhodnutí o odvolání pokračuje. Tím se otevírá obrana nečinnostní žalobou proti odvolacímu orgánu.
To, že odvolací orgán nemá vůči nadřízenému dotčenému orgánu donucovací nástroje (jen podnět podle § 80 správního řádu) a že závazné stanovisko nelze vynutit přímo, podle soudu rozmělnění ochrany neospravedlňuje. Nadřízený dotčený orgán je vázán zásadou spolupráce podle § 8 odst. 2 správního řádu a za průtahy odpovídá stát podle zákona o odpovědnosti za škodu. Nečinnostní žaloba proti odvolacímu orgánu směřuje k ukončení řízení ve věci samé a je dostatečně efektivní, včetně výkonu rozhodnutí.
Tímto rozsudkem Nejvyšší správní soud zároveň sjednotil dosud nejednotnou rozhodovací praxi krajských soudů a odchýlil se od dříve publikovaného rozsudku městského soudu č. j. 15 A 44/2021-49 (č. 4269/2022 Sb. NSS), jímž nebyl vázán.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2026, č. j. 4 As 114/2026-48, je dostupný zde.