Nejvyšší správní soud se v rozsudku č. j. 1 As 50/2026-33 zabýval podmínkami povolení výjimky ze zákazů stanovených k ochraně zvláště chráněných živočichů podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK). Předmětem sporu byla výjimka povolená pro mimořádnou manipulaci s vodním dílem Pařížov za účelem zajištění lepší sjízdnosti řeky Doubravy při tradiční vodácké akci. Výjimka se týkala zejména možného zásahu do přirozeného vývoje vranky obecné.
Správní orgány povolení výjimky odůvodnily zájmem veřejného zdraví podle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK. Vycházely především z nekomerční povahy akce, její dlouholeté tradice, účasti dětí a mládeže a pozitivního vlivu pohybu v přírodě na fyzické, duševní a sociální zdraví účastníků. Nejvyšší správní soud však takové odůvodnění shledal nedostatečným a příslušnou část rozhodnutí Ministerstva životního prostředí zrušil.
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že výjimky ze systému přísné druhové ochrany musí být vykládány restriktivně a všechny podmínky jejich povolení musí být splněny kumulativně. Správní orgán musí nejprve posoudit, zda zamýšlená činnost vůbec představuje zásah vyžadující výjimku. Následně musí ověřit existenci zákonného důvodu výjimky, převahu určeného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, neexistenci jiného uspokojivého řešení a zachování příznivého stavu druhu z hlediska jeho ochrany.
Pojem zájem veřejného zdraví podle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK nelze podle Nejvyššího správního soudu vykládat izolovaně na základě definice veřejného zdraví v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Musí směřovat především k ochraně zdravotního stavu obyvatelstva nebo jeho skupin před konkrétním ohrožením, případně k zajištění konkrétních podmínek jeho ochrany. Samotná skutečnost, že určitá rekreační či sportovní aktivita podporuje zdravý životní styl, pohyb nebo psychickou pohodu, k naplnění tohoto zákonného důvodu nepostačuje. Nejvyšší správní soud současně upřesnil, že požadavek naléhavosti se vztahuje pouze k jiným naléhavým důvodům převažujícího veřejného zájmu, nikoli k důvodu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti.
Jelikož správní orgány žádný konkrétní zájem veřejného zdraví neprokázaly, Nejvyšší správní soud již nepovažoval za potřebné posuzovat jeho převahu nad zájmem ochrany přírody ani existenci jiného uspokojivého řešení. Nevyloučil však, že by výjimku bylo možné povolit z jiného zákonného důvodu.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda samotné splouvání řeky představuje škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů podle § 50 odst. 2 ZOPK. Zdůraznil, že abstraktní možnost rušení živočichů nepostačuje. Rozhodující je relevantní a prokazatelný zásah do jejich přirozeného vývoje. Takový zásah nebyl v projednávané věci doložen. Ve vztahu ke střevli potoční Nejvyšší správní soud rovněž připomněl, že zásada předběžné opatrnosti se uplatní při existenci rozumných vědeckých pochybností podložených objektivními informacemi, nikoli na základě nepodložených hypotéz o možných dopadech činnosti.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2026, č. j. 1 As 50/2026-33, je dostupný zde.