Dne 29. května 2025 vydal a 3. července 2025 zveřejnil Meziamerický soud pro lidská práva (IACtHR) poradní stanovisko OC-32/25 o „klimatické nouzi a lidských právech“, které představuje dosud patrně nejpodrobnější soudní rozbor povinností států v oblasti klimatu a potvrzuje, že ochrana klimatu je neoddělitelně spjata s ochranou lidských práv.
Východiskem celého poradního stanoviska je právo na zdravé (příznivé) životní prostředí (derecho a un ambiente sano). Jako jeho součást soud výslovně uznává i právo na zdravé (příznivé) klima (derecho a un clima sano). Nevratné poškozování životního prostředí včetně klimatického systému (daños irreversibles al clima y al ambiente) soud vnímá jako porušení imperativních norem mezinárodního práva (ius cogens). Na tomto základě soud dospívá k závěru, že státy mají tři základní povinnosti: respektovat, chránit a spolupracovat (obligación de respeto, obligación de garantía, obligación de cooperación). Státy musejí vykonávat „posílenou náležitou péči“ (debida diligencia reforzada): jejich klimatické politiky mají být ambiciózní, vědecky podložené a proaktivní. Soud současně vyzdvihuje význam procesních pilířů ochrany klimatu – přístup k informacím, veřejnou účast a přístup ke spravedlnosti – a zdůrazňuje, že bez transparentních dat a smysluplného zapojení společnosti nelze přijímat účinná klimatická opatření.
V rovině hmotněprávních povinností by podle poradního stanoviska každý stát měl stanovit právně závazné cíle týkající se emisí skleníkových plynů a průběžně je zpřísňovat v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Veřejné financování a jiná opatření by měla být podmíněna přispíváním k naplňování emisních cílů. V oblasti adaptace by podle soudu měly být přijaty a pravidelně aktualizovány národní adaptační plány. Významný je i důraz na ekosystémy: soud podporuje trend uznávání ekosystémů a klimatického systému jako nositelů práv a vyžaduje jejich obnovu a posilování odolnosti.
V procesní rovině by orgány veřejné správy měly rozhodovat na základě nejkvalitnějších a veřejně dostupných dat a současně zohlednit tradiční a domorodé znalosti. Transparentnost se má vztahovat i na toky veřejných peněz určených na klima (klimatické finance) a na pravidelné hodnocení pokroku v mitigaci a adaptaci. Rozhodovací procesy musí být inkluzivní a zohlednit i zájmy zranitelných skupin. Přístup ke spravedlnosti má být usnadněn vhodnými opatřeními, například částečným obracením důkazního břemene. Státy by rovněž měly chránit osoby podílející se na ochraně klimatu zejména před násilím a šikanózními žalobami (SLAPP).
Vyzdvižena je rovněž spravedlivá tranzice. Klimatická opatření nesmějí prohlubovat chudobu, ale mají sloužit k sociálnímu začlenění. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zranitelným skupinám od dětí přes domorodé národy po osoby v chudobě.
Poradní stanovisko, jeho shrnutí, jakož i další dokumenty jsou dostupné zde.