Dne 23. července 2025 vydal Mezinárodní soudní dvůr poradní stanovisko ve věci povinností států v oblasti změny klimatu (Obligations of States in respect of Climate Change).
Mezinárodní soudní dvůr posuzoval na žádost Valného shromáždění OSN dvě široké otázky:
- Jaké jsou povinnosti států podle mezinárodního práva k zajištění ochrany klimatického systému a dalších složek životního prostředí před antropogenními emisemi skleníkových plynů pro státy a pro současné i budoucí generace?
- Jaké jsou právní následky porušení těchto povinností pro státy, pokud některý stát svým konáním nebo opomenutím způsobil značné škody na klimatickém systému a jiných složkách životního prostředí?
Pokud jde o první otázku, stojí za povšimnutí, že podle Mezinárodního soudního dvora povinnosti států v oblasti změny klimatu neplynou pouze z mezinárodních smluv zaměřených na ochranu klimatu, ale také z dalších mezinárodních smluv (např. Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy, Úmluva o biologické rozmanitosti, Úmluva OSN o boji proti desertifikaci, Úmluva OSN o mořském právu) a rovněž z mezinárodního obyčejového práva (zejména povinnost náležité péče k předcházením vážným škodám na klimatickém systému a jiných složkách životního prostředí v důsledku činností prováděných v rámci jurisdikce daného státu nebo pod jeho kontrolou; povinnost spolupráce s ostatními státy v dobré víře). To je klíčové mj. v kontextu odstoupení USA od Pařížské dohody.
Povinnosti státům plynou rovněž z mezinárodního práva lidských práv. Soud výslovně dospěl k závěru, že podle mezinárodního práva je lidské právo na čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí (right to a clean, healthy and sustainable environment) nezbytné pro výkon dalších lidských práv. Pokud tedy státy mají povinnost chránit některá lidská práva, je v tom zahrnut i požadavek na ochranu práva na čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí v rozsahu nezbytném pro výkon daného lidského práva.
Porušení jakékoli povinnosti státu v oblasti změny klimatu představuje mezinárodně protiprávní jednání (internationally wrongful act), za které tento stát nese odpovědnost. Jako příklady oblastí, v nichž může dojít porušení povinností států podle mezinárodního práva, soud uvádí mj. výrobu (těžbu) fosilních paliv, spotřebu fosilních paliv, udělování licencí na průzkum fosilních paliv nebo poskytování dotací na fosilní paliva. To neznamená, že např. těžba nebo spotřeba fosilních paliv je bez dalšího v rozporu s mezinárodním právem, je však nezbytné poměřovat tyto činnosti s povinnostmi státu plynoucími z mezinárodního práva (včetně zohlednění principu společné, ale diferencované odpovědnosti států).
V případě porušení povinnosti státu v oblasti změny klimatu se potenciálně mohou uplatnit všechny právní následky (sankce) známé v oblasti mezinárodního práva odpovědnosti států, zejména:
(a) povinnost ukončit protiprávní konání nebo opomenutí, pokud trvají;
(b) povinnost poskytnout záruky a ujištění, že se protiprávní konání nebo opomenutí nebude opakovat, pokud to okolnosti vyžadují; a
(c) povinnost nahradit škodu poškozeným státům formou restituce (uvedení v předešlý stav), kompenzace (peněžité náhrady) nebo satisfakce (zadostiučinění) za předpokladu, že jsou splněny obecné podmínky práva odpovědnosti států, včetně toho, že lze prokázat dostatečně přímou a určitou příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a škodou. Restituce může mít podobu např. obnovy ekosystémů a biologické rozmanitosti. Na překážku kompenzace, tj. peněžité náhrady, není, že nelze zcela přesně vyčíslit způsobenou škodu; výši kompenzace lze určit na základě spravedlivého uvážení. Satisfakce může mít formu např. vyjádření lítosti, formální omluvy, veřejného uznání nebo prohlášení, případně vzdělávání společnosti o změně klimatu.
Několik států upozorňovalo, že vzestup hladiny moře představuje také významnou hrozbu pro územní celistvost, a tedy i pro samotnou státnost malých ostrovních států. Podle názoru Mezinárodního soudního dvora však zmizení jedné ze složek státu (území) po jeho vzniku nemusí nutně znamenat ztrátu jeho státnosti.
Přestože poradní stanovisko není formálně právně závazné, nelze pochybovat o tom, že může značným způsobem ovlivnit právní vývoj včetně soudních sporů nejen v oblasti klimatické litigace. Jedná se o další významný dokument mezinárodního soudního orgánu osvětlující povinnosti států v oblasti změny klimatu. Srovnejte také např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Verein KlimaSeniorinnen Schweiz (jeho anotaci naleznete ve Zpravodaji č. 2/2024), poradní stanovisko Mezinárodního tribunálu pro mořské právo (jeho anotaci naleznete ve Zpravodaji č. 3/2024) nebo poradní stanovisko Meziamerického soudu pro lidská práva (jeho shrnutí naleznete na našem webu).
Poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora, jakož i další související dokumenty najdete zde.