V rozsudku ze dne 29. 1. 2025, č. j. 1 As 146/2024-93, Nejvyšší správní soud dále vyjasnil problematiku posuzování systémového rizika podjatosti, a to na pozadí žaloby na ochranu veřejného zájmu, kterou podal veřejný ochránce práv proti územnímu rozhodnutí pro tzv. Šantovka Tower plánovanou v Olomouci.
Hlavní závěry rozsudku:
- Soud vyšel ze své dosavadní judikatury, podle které systémová podjatost není dána samotnou existencí zaměstnaneckého či jiného obdobného poměru, ale pouze v případě překročení kritické míry systémového rizika. Zaměstnanecký či obdobný poměr je však signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“, k němuž musí přistoupit další skutečnosti, které způsobí překročení oné kritické míry systémového rizika.
- Při zkoumání podjatosti je nutno vycházet nikoliv ze subjektivního přesvědčení účastníků řízení či rozhodující osoby o její podjatosti či naopak nestrannosti, nýbrž z existence objektivních okolností, které jsou způsobilé vyvolat oprávněné pochybnosti o nezaujatosti této osoby v konkrétním případě.
- V této konkrétní věci Nejvyšší správní soud, že silný ekonomický zájem města Olomouce na výsledku řízení o umístění stavby, plynoucí z možného velkého rozsahu jeho odpovědnosti ze smlouvy o spolupráci, a skutečnost, že se jednalo o rozsáhlý a kontroverzní záměr, k němuž se veřejně a protichůdně vyjadřovali jak lokální politici, tak odborníci, ve svém souhrnu naplnily nadkritickou míru systémového rizika podjatosti.
- S ohledem na to, že z rozhodování byli vyloučeni všichni úředníci Magistrátu města Olomouce, vyslovil soud závěr, že územní rozhodnutí je nezákonné. Obdobný závěr platí také pro úřední osoby, které v rámci Magistrátu města Olomouce vydaly závazná stanoviska, a to bez ohledu na okamžik jejich vydání.