Krajský soud v Praze se v rozsudku ze dne 17. dubna 2026, sp. zn. 41 A 4/2026-34, zabýval otázkou přístupu tzv. „sousedské“ dotčené veřejnosti k soudní ochraně proti rozhodnutí o tom, že záměr nepodléhá posouzení vlivů, vydanému ve zjišťovacím řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon o posuzování vlivů“).
Předmětem sporu bylo rozhodnutí krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 29. 5. 2025, jímž bylo rozhodnuto, že záměr „Hrubé terénní úpravy Chářovice“ nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí (rozhodnutí dle § 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů). Žalobci – fyzické osoby bydlící v sousedství záměru – podali proti tomuto rozhodnutí odvolání k Ministerstvu životního prostředí. To jejich odvolání zamítlo jako nepřípustné, neboť zákon o posuzování vlivů přiznává právo podat odvolání proti rozhodnutí o tom, že záměr nepodléhá posouzení vlivů, pouze oznamovateli, dotčeným územním samosprávným celkům a „spolkové“ dotčené veřejnosti [§ 3 písm. i) bod 2 zákona o posuzování vlivů], nikoli „sousedské“ dotčené veřejnosti [§ 3 písm. i) bod 1 zákona EIA].
Žalobci namítali, že tato právní úprava je protiústavní. Namítali zaprvé porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť jim je odepřena možnost bránit se proti rozhodnutí krajského úřadu, a zadruhé nerovné postavení vůči „spolkové“ dotčené veřejnosti, která odvolání podat může.
Soud žalobu zamítl, protože shledal, že „sousedská“ dotčená veřejnost skutečně nemá právo podat odvolání proti negativnímu závěru zjišťovacího řízení EIA. Zároveň však podal důležitý výklad k otázce ochrany práv „sousedské“ veřejnosti. Dovodil, že rozhodnutí dle § 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. „Sousedská“ dotčená veřejnost, jíž sice zákon nepřiznává právo podat odvolání, proto může být aktivně legitimována k přímému podání správní žaloby proti negativnímu závěru zjišťovacího řízení za podmínek dle § 65 odst. 1 s. ř. s.
K námitce nerovnosti mezi oběma kategoriemi dotčené veřejnosti soud uvedl, že ačkoli lze mít pochybnosti o smysluplnosti právní úpravy umožňující podat odvolání pouze části dotčené veřejnosti, tato nerovnost nebrání „sousedské“ veřejnosti v efektivní ochraně jejích práv, neboť jí je zachována cesta přímé správní žaloby. Soud dále připomněl ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž právo na odvolání není ústavně zaručeno.
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2026, sp. zn. 41 A 4/2026-34, je dostupný zde.